Holky z hor aneb rozhovor s Naty Balkovou a Májou Havlíčkovou

Ahoj holky, sezóna už je v plném proudu a nyní máte vlastně odehranou půlku zápasů základní části v extralize (pozn.: článek se tvořil v době po 11. kole extraligy). Co se výsledků týče, tak kromě prohry s Vítkovicemi to je zatím bodově skvělé a jste na druhém místě právě za Vítkovicemi. Jak zatím hodnotíte průběh chodovské sezóny vy?

Mája

Myslím si, že je to zcela milé překvapení asi pro všechny z nás, baví mě to. Moje pozice se změnila a lítám v útoku, trenér mi na téhle pozici věří a moc si toho vážím. Změnu realizačního týmu hodnotím velmi pozitivně, ačkoli přiznávám, že jsem z toho měla lehké obavy a po všech odchodech důležitých opor myslím i oprávněně. V tu chvíli jsem nečekala, že to může být taková pecka! Po prvním zápase s Ostravou jsem ale svůj názor zcela změnila a myslím si, že máme velkou šanci na zlatou tečku.

Naty

Do začátku sezóny s námi nenastoupili klíčové hračky z předešlých sezón, přišla obměna v realizačním kádru a došlo k příchodu opravdu velmi mladých hráček. To vše sebou neslo jistě pochybnosti. Nakonec jsme ale díky skvělému realizačnímu týmu odvedli velký kus práce a právem jsme tam, kde jsme. Je za námi půlka základní části, která nám ukázala že jsme zase v pozici, i přes veškeré změny, ve které máme cíle nejvyšší a nejsou vůbec nereálné. Vítkovice nám ukázali, že jsme na dobré cestě, ve které když nepolevíme a vymazlíme detaily, můžeme si opět pomýšlet na O2.

Teď už se dostaneme k Dobrušce. Do mateřského oddílu jste se vrátili po pěti, respektive Mája po šesti, letech. Když to tedy po letních jednáních vypadalo s možnostem startovat i za Dobrušku reálně, jak moc jste se těšili a co jste od návratu očekávaly?

Mája

Popravdě jsem z toho měla trošku strach. Co jsem z Dobrušky odešla, nevěděla jsem pořádně jak mě holky braly a měla jsem k nim šílený respekt. Teď už ale vím, že holky v Dobrušce jsou v naprostém klídečku a vlastně se mi hrozně líbí ta rodinná atmosféra. Vlastně k tomu dost vzhlížím a líbí se mi propojení toho kolektivu. Dobruška je prostě domov, kam se ráda vracím ať už tedy konkrétně do Deštného za rodinou, tak do Dobrušky za kamarády. Moje první krůčky byly právě v tomto klubu a není den, kdy si nevzpomenu ať už s Naty, nebo před spaním. :D

Naty

Těšila jsem se neskutečně moc. S tvrdým jádrem týmu se znám dlouho. Vyrůstala jsem vedle nich a jsou to ony, které mi daly florbalové tak i lidské základy. Nikdy se mi ale nepoštěstilo si za ně z důvodu věkové hranice zahrát. A teď když to přišlo ještě ve spojitosti s otevřením nové haly, tak jsem byla normálně dojatá. Cítila jsem, že touto formou můžu s holkama zase trávit nějaký ten čas, i když ho moc není, a pomoc jim k nějakým těm bodíkům. A atmosféra od rodičů a kamarádů byla skvělá! Do teď s Májou strašně rády vzpomínáme na naše začátky v Dobrušce . Na spoluhráče, spoluhráčky a trenéry, kteří s námi měli pevné nervy a viděli v nás potenciál. Díky za to.

Máte za sebou čtyři odehraná utkání v dobrušském dresu. Jak zatím hodnotíte odehrané zápasy a vůbec úroveň první ligy oproti extralize?

Mája

Je to lehčí rozdíl, nebo ne lehčí, ale nevím jak přesně popsat rozdíl. Je to svým způsobem dost o soupeři, v Brně to bylo docela tempíčko a proti Třinci zase pohoda. Největší rozdíly však vnímám v rychlosti, rozhodování a možná i drobeček herní myšlení.

Naty

Tak nebudeme si nic nalhávat je to obrovský skok. Je velký rozdíl od týmu ze spodní části extraligy a markantní rozdíl od týmu od top 4. A teď můžu potvrdit že mezinárodní úroveň je markantní skok ze špice naší nejvyšší soutěže.? Liší se to v rychlosti, tvrdosti, práci s míčkem a také v preciznějším dodržování taktiky. Musím ale uznat, že zápas s Třincem měl parametry na spodní část tabulky extraligy. Byl to dobrý zápas ještě s lepším koncem! A atmosféra byla skvělá. Přišlo nás podpořit opravdu dost známých a kamarádů.

A co říkáte na "nové" spoluhráčky tady v Dobrušce, jak se vám s nimi zatím hraje?

Mája

Jak už jsem zmiňovala v předchozí otázce, holky mají skvělý kolektiv, jedna dýchá pro druhou a to se mi moc líbí. Hlavně mě baví ta pohoda a sranda, která panuje jak na střídačce tak v šatně. Těším se znovu na hřiště s nimi!

Naty

Budu se opakovat, ale moc jsem se na holky těšila. Cítím se vedle nich strašně dobře jak herně tak hlavně lidsky. Nezažila jsem takhle stabilní a pevný kolektiv jako je tady. Kdo nezažije neví. Je to doslova florbalová rodina a jsem ráda, že ji můžu být součástí. Po herní stránce je to vzhledem k množství tréninků a podmínkám opravdu dobré. Holky to taky už pár let hrají a je na nich strašně vidět jak je to baví. Myslím si, že kdyby trénovali víc, tak by ani takové výkony nepodávaly.? Atmosféra, která tu je kompenzuje mnohé!!

Je někdo, kdo vás tu překvapil (myšleno mile) s tím kam se třeba florbalově posunul za dobu co v Dobrušce nejste?

Mája

Nedokážu asi vypíchnout jednu osobu, holky byly svým způsobem vždycky "najetý" a florbalově kvalitní hráčky, ale popravdě mě překvapila v dresu Dobrušky Eliška Buchalová, milé překvapení a solidní posila, pamatuju si, jak jsem k ní vzhlížela, protože ve svých letech byla fakt raketa! Taky se mi líbí Viky Bartošová, kterou vnímám jako mladou naději, která může ještě hodně dokázat.

Naty

Nejvíce posun vnímám na mladších holkách, které si pamatuji naposledy z výběrů nebo mládežnických kategorií, kde byly úplně ve svých začátcích a já koneckonců taky. Nerada bych úplně jmenovala, protože se bojím, že bych na někoho zapomněla. Myslím si, že brzy bude mít Dobruška ještě nové dobré hračky, které přijdou z kategorie dorostenky, juniorky. Klubou se tam zajímavé exempláře.

V letošní sezóně za sebou máte už i sraz repre a EFT ve Švédsku, do toho extraliga a 1.liga s Dobruškou. Jak se to dá vůbec vše zvládat a nemít florbalu plný zuby?

Mája

Je to těžký, ale motivace proto být lepší a lepší je vždycky. Samozřejmě jsme lidi a každý toho má občas plné zuby nebo přijde taková ta deka, já osobně ji mívám na podzim, sluníčko zapadá brzy a za tmy se mi do haly moc nechce. Všechno se dá kousnout, když člověk sport miluje a vlastně by to bez něj nešlo. Spíš to vnímám tak, že bez florbalu bych se utrápila.

Naty

Popravdě ten sport musíte milovat a mít motivaci. I my občas procházíme krizí, kdy máme florbalu opravdu plné zuby ale kolektiv, motivace, úspěch, rodina a přátelé kteří vás podporují a láska k tomu sportu vás drží na cestě, ze které si pak uvědomíte, že nechcete ustoupit a obětujete pro ní opravdu všechno. Odměnou za tvrdou práci jsou vám pak chvíle jako třeba O2 aréna, nominace na reprezentační akce a nebo nějaké zahraniční angažmá. A to jsou zážitky při, kterých vás mrazí a nikdy na ně nezapomenete ať dopadnou jakkoliv. No a to že se můžeme vrátit vypomoci svému rodnému klubu je odměna veliká a taky velmi vysněná. Moc si to užíváme, jen škoda že toho času není víc..

A jaké jsou vaše osobní cíle ve zbytku sezóny?

Mája

Já chci titul. Netajím se tím, už jsem i prohlásila, že dokud nevyhrajeme titul na Chodově, tak nekončím! Věřím, že je to nadějné a uděláme maximum, abychom to v O2 aréně dotáhly do konce se zlatem na krku. Plus být asi stálou a platnou hráčkou ženské reprezentace.

Naty

Rozhodně nejvyšší. Přála bych si, abychom se ve zdraví společnými silami dostali s Chodovem do Superfinále, Dobruška mohla vypravit autobus a přijet nám zafandit a být u toho až konečně zlomíme prokletí  druhých míst. Chtěla bych odehrát minimálně 8 zápasů za Dobrušku, abych mohla popřípadě hrát play off, až s Chodovem skončíme v O2 a Dobruška bude vyhrávat a postupovat pavoukem. Samozřejmě bych chtěla být zdravá a zapracovat na sobě tak abych mohla být součástí ženské reprezentace.

Co vaše florbalové plány do budoucna, rádi byste se posunuli z Chodova třeba ještě někam výš?

Mája

Dokud studuji, a právě jsem nastoupila na vysokou školu, která není zrovna jednoduchá, tak zůstanu v Praze a pokračovat budu na Chodově, kde jsem aktuálně prodloužila smlouvu na 3 roky. Uvidíme co dál, mám tam otevřené okénko do zahraničí, ale zatím je to pro mě pasé.

Naty

Aktuálně jsem v Chodově podepsala smlouvu na dalších pár sezón a odchod neplánuji. Chci se věnovat škole, na kterou jsem se dostala a která je časově náročnější. Dveře však nikam nezavírám a uvidíme, co mi budoucnost připraví.

Máte ještě nějaké florbalové sny, je ještě něco, co byste rády vyhrály?

Mája

Já sním o tom titulu. Je to pro mě něco, co mi uniká léta a je to trošku takové prokletí, doma mám už asi 6 stříbrných medailí a chci tuhle sbírku ozdobit dozlatova. Samozřejmě vyhrát MS by bylo taky krásný a třeba se to jednou splní!

Naty

Rozhodně titul s Chodovem. Stříbrných už bylo dost. Poté je pro mě milník nominace na na MS žen, kam bych se ráda dostala. A rozhodně by bylo velmi pěkné účastnit se poháru mistryň a poměřit tak s chodovským týmem síly s top týmy 4 nejlepších zemí.

Koho vidíte jako největšího soupeře Dobrušky?

Mája

Židenice, je vidět, že holky spadly z nejvyšší soutěže a mají tam spousty kvalitních hráček.

Naty

Mentálního rozhodně IBK Hradec. ? Pak samozřejmě Třinec a Židenice vzhledem ke své herní kvalitě.

Zatím jste si zahrály proti Třinci, Dačicím, Hattricku a Židenicím. Je ještě někdo ve vašem hledáčku proti komu byste si v první lize chtěli zahrát a proč?

Mája

Já popravdě moc nevím jak je tahle liga vyrovnaná, ale od holek jsem slyšela, že jsou celkem vyhrocené zápasy proti Hradci, takže bych si ráda střihla tohle "derbíčko" asi i z důvodu, že jsem v Hradci chvilku působila. To by mě velmi zajímalo :D

Naty

Vzhledem k časovému vytížení si moc nemůžu vybírat a budu ráda za jakýkoliv zápas. Rozhodně by mě lákal třeba zápas proti IBK. Co bych si ale přála je zápas proti 2 týmům že západní části. To znamená až případné play-off, Chomutov a Ústí. Máme tam spoluhráčky z Chodova, které se také vrátily do svých mateřských klubů a neustále se špičkujeme o tom, kdo má lepší tým. Zatím se nám s Májou nepodařilo přesvědčit holky, že Bodlinka je nejlepší!?

Sledujete zápasy dobrušských holek, když zrovna nemůžete být s nimi na hřišti?

Mája

Mám zaplé upozornění, takže sleduju a vždycky si to s Naty hlásíme.

Naty

Když se nám to nekryje s našimi zápasy tak ano. V aplikaci mám nastavené upozornění jak u týmu, tak u hraček, takže výsledky prakticky nemohu přehlédnout.

Co byste vzkázali všem holkám, které začínají s florbalem, nebo už hrají a chtějí to dotáhnout tam, kam vy?

Mája

Jde o trpělivost, nejde všechno hned. Každý někde začíná a každý má tu cestu jinou, někdo v horách jako my s Naty, a to ta cesta nebyla vůbec jednoduchá, protože takové možnosti jako mají holky z pražských klubů, o tom se nám mohlo jen zdát. Samozřejmě jedna věc je talent a druhá je dřina, bez které se pak těžko člověk posouvá. Každopádně je důležité, aby to holky bavilo, pak jde všechno jako po másle.

Naty

Rozhodně to není nereálné. Nejen my dvě jsme toho důkazem. Když člověk opravdu chce, tak to dokáže. Dveře možností u týmu z extraligy jsou otevřené. Talent je jedna věc ale rozhodně to není všechno. Je potřeba mít vytrvalost v tom co děláte. Nepřestávat na sobě pracovat hned po jednom nezdaru. Být cílevědomý a draví po tom, co chcete. Musí se sejít více okolností. Důležitá je podpora rodiny a okolí. Bez těch, kór v začátcích, neuděláte skoro nic a v pokročilém stádiu zjistíte, že to jsou ti jediní, kteří vás vždycky pozvednout nahoru a budou vám oporou v lehkých i těžkých chvílích. Ale tak tomu není jen ve sportu ale v celém životě. Potřebujete mít krapet štěstí. Ať už v tom být ve správný čas na správném místě, tak také v tom, aby jste byli zdraví, protože bez toho si můžete jít cvrnkat kuličky. Je dobré narazit na správné lidi, kteří vám pomohou být nejlepší ale také na ty, kteří vám vytvoří atmosféru ze které se vám nebude chtít odcházet. Je důležité tomuhle všemu jít naproti. Nevzdávat se, vystoupit z komfortní zóny a makat na sobě. Vše se pak v ten správný čas dostaví.